Rosmarinus
(rozmarýnka)
se kdysi používala k ozdobě svatebních šatů, než ji nahradila
myrta. Je to jedna z nejstarších květin, o které se zmiňuje už
Ovidius. Ke konci léta se objeví na starších větvích modravě
narůžovělé květy. Rozmarýnka vyžaduje zásadně slunné stanoviště
a u nás nepřezimuje venku. Přezimovat ale může i ve velmi chladném
pokoji, kde teploty neklesnou pod bod mrazu. Během vegetace vydatně
zaléváme, v zimě jen tak, aby rostlina neuschla. Starší rostliny
přesazujeme jednou za tři roky, někdy i později, mladé každý
rok vždy v období od března do května. Použujeme drnovku, pařeništní
zeminu nebo kompost, máčenou rašelinu a trochu písku. Starším
rostlinám občas seřízneme v předjaří nejsilnější výhony,
aby byly tvarově stejnoměrné. Množí se snadno řízkováním. Na
jaře stačí zapíchnout do písčité vřesovky několik řízků a
přikrýt je skleničkami, pod kterými brzy zakoření. Potom je sázíme
do maličkých květináčků a přes léto je pěstujeme na okně