Sansevieria
(tenura
- tchýnin jazyk) je pro svou nenáročnost velmi rozšířená. V dobrých
podmínkách vytváří mohutné trsy s dlouhými, mečovitými listy s
příčným pruhováním, které vyrůstají z podzemního plazivého
zdužnatělého oddenku. Květenství vyrůstá u starších rostlin u
země z paždí listů. Je to lata na delším stonku (stvolu) se sněhobílými
až nažloutlými kvítky, které se rozvíjejí vždy k večeru a velmi
pěkně voní. Žádá dost světla a menší množství vláhy po celý
rok. Nesmí stát na plně osluněném okně. Starší rostlinu je lépe
v zimě nechat raději suchou, než ji přemokřit. Nejvhodnější zimní
teplota je 18- 20°C . Přesazujeme vždy podle potřeby, když rostlina
zaplní nádobu a zdužnatělé kořeny přerůstají přes její okraj.
Tenuře lépe vyhovuje květinová mísa než květináč. Ze směsi
zemin má nejraději drnovku, listovku, rašelinu a písek (1:1:2:1) s přídavkem
rohové moučky. S.trifasciata Laurentii má zlatožluté okraje. Protože
má méně chlorofylu, je poněkud choulostivější. Tenury rozmnožujeme
vždy na jaře dvojím způsobem. Listy rozřežeme napříč, na kousky
pět až deset centimetrů. Řízky necháme několik dní ve stínu
zavadnout. Za čtyři dny je zapícháme do směsi písku a rašeliny v
truhlíku, ve velkém květináči nebo květinové míse. Dáváme je
čtyři centimetry a mlžíme je nebo kropíme podle teploty v místnosti.
Vláha musí být mírná, ale stejnoměrná. Po čtyřech týdnech se
objeví kořeny a nahodilé pupeny. Rostlinky rozsazujeme až později,
když jsou větší. Množíme-li panašované odrůdy, nemůžeme očekávat,
že budou všechny panašované. Většinou zůstane panašovaných asi
25%, ostatní jsou zelené. Druhý způsob, kterým tenuru rozmnožujeme,
je dělení plazivých oddenků. Při tomto jednoduchém způsobu zůstanou
všechny rostliny panašované.
